Je tu další školní rok a mám schůzku s energickou sympatickou Lenkou a jejím devítiletým synem Štěpánem. Lenka pracuje jako asistentka pedagoga na jedné pražské základní škole a sám Štěpán měl přiznaného asistenta pro první rok školní docházky, což byla z hlediska jeho diagnózy – poruchy attachmentu – pro něj zcela zásadní pomoc. Lenka se k práci asistentky pedagoga rozhodla z důvodu potřeby nižšího pracovního úvazku, když se stala Štěpánovou maminkou, kterého má v náhradní rodinné péči.
Lenko, vy jste rodič dítěte s potřebou vzdělávací podpory a zároveň asistentka pedagoga. Jak jste se k práci ve škole dostala?
Než jsme se k sobě se Štěpánem dostali, pracovala jsem ve velmi časově náročné pozici. Ale když jsem se měla stát maminkou kluka, který si předtím v životě prošel náročnými okamžiky, bylo mi jasné, že musím zvolnit a najít si práci na nižší úvazek. Hledala jsem cokoliv, i práci uklízečky, hlavně abych mohla být s ním. Když pak ve škole, kde jsem se na práci ptala, zjistili, kolik kurzů a školení jsem absolvovala v rámci přípravy i samotného průběhu náhradní rodinné péče, nabídli mi, abych zkusila práci asistentky pedagoga. Měla jsem samozřejmě obavy, ale byla jsem mile překvapená, jak dobře to na naší škole funguje. Vedení asistenty podporuje, skvěle se spolupracuje s učiteli, a i děti si navzájem pomáhají.
Štěpáne, jak se ti líbí ve škole a jak ti asistent pomáhá?
Do školy chodím rád, máme hodné učitele a asistenta, který pomáhá všem, kdo potřebují. My si tak nějak pomáháme navzájem.
Lenko, to vás musí těšit, že to Štěpán vnímá takto pozitivně?
Ano, máme štěstí, že naše škola je skutečně vstřícná. V době, kdy se děti socializují, pomohl asistent Štěpánovi zvládnout situace, kterým právě kvůli poruše attachmentu špatně rozuměl. Tím, že byl asistent ve třídě přítomný od prvního dne, ho děti vnímaly jako přirozenou součást třídy a výuky. Záleží vždy na povaze asistenta pedagoga, aby si ho děti i rodiče oblíbili a brali ho jako podporu a přínos pro třídu, a ne jako něco výjimečného. Štěpán ví, že ho asistent bezpečně provedl mnoha nepříjemnými situacemi. Ve třídě je teď spokojený, a když by se cokoliv objevilo, vím, že mohu přijít za učitelem i vedením školy a vše vyřešíme. Komunikace u nás na škole funguje dobře.
Jaké byly Štěpánovy začátky v první třídě?
S asistentem i paní učitelkou se Štěpán seznámil ještě před nástupem do první třídy. Od prvního dne v nich měl podporu a pomoc v čitelnosti sociálního prostředí a vazeb. Byla jsem vděčná, že máme spádovou školu, která je vstřícná k dětem se specifickými potřebami i k rodičům.
Co mají rodiče dělat, když mají pocit, že dítě potřebuje ve škole zvýšenou podporu?
Někdy jsou specifické potřeby u dítěte odhaleny už ve školce, a tak mohou děti do školy přicházet už s přiznanými podpůrnými opatřeními. Pokud se potíže objeví až v průběhu školní docházky, rodičům bych doporučila poradit se s učitelem, který dítě zná, s výchovným poradcem nebo psychologem. Ti pak rodiči doporučí, zda mají navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu nebo speciálně pedagogické centrum, kde dítě vyšetří odborníci. Na základě vyšetření PPP nebo SPC stanoví dítěti podpůrná opatření, kterým může, ale nemusí být i asistent pedagoga. Tento proces ale může trvat i několik měsíců.
Co by podle vás pomohlo, aby bylo vzdělávání pro děti se speciálními potřebami snazší?
Ideálně by ve třídách na prvním stupni mělo být maximálně 20 až 25 dětí a asistent v každé třídě. Asistent pedagoga určitě umožňuje fungovat lépe dětem i učitelům.
Setkala jste se někdy s tím, že by rodiče dětí, které asistenta nepotřebují, měli nějaké výhrady?
Ne, naopak. Pokud se ke mně nějaké zprávy dostávají, pak takové, že je přítomnost asistenta ve třídě vítaná.
Je něco, co byste jako asistentka pedagoga potřebovala jinak, aby pro vás byla práce jednodušší z legislativního hlediska?
Bylo by dobré, kdyby byla jistota práce na delší dobu. Podpůrná opatření jsou ze strany poradny či SPC obvykle stanovována na jeden rok. Ke konci lhůty je potřeba podstoupit nové vyšetření, na jehož základě je nebo není podpora asistenta zahrnuta na další období. Což znamená, že se často až na začátku školního roku dozvím, zda mám práci nebo ne. Jestli budu pokračovat s dosavadním žákem, nebo jiným, nebo jestli budu muset dokonce hledat práci v jiné škole, anebo práci úplně jinou, v jiném oboru. Je to nejistota jak pro nás asistenty, tak pro děti i jejich rodiče.
I přes nejistotu, kterou zmiňujete, je ale pro vás práce asistentky velmi důležitá. Co vám přináší?
Nesmírně mě to obohacuje, a to nejen ve smyslu profesním, ale i osobním. Práce asistenta pedagoga není jen o pomoci dětem s učením, ale i o podpoře jejich psychického zdraví, začlenění do kolektivu a často i o komunikaci s rodinou. A myslím, že díky tomu, co jsem se naučila se synem, jsem i dobrá asistentka.
A rada rodičům, kteří prožívají něco podobného?
Rodičům bych poradila, aby se nebáli hledat pomoc. Není to selhání, když dítě potřebuje podporu asistenta pedagoga nebo psychologa. Důležité je, aby dostalo pomoc, kterou potřebuje, mohlo se rozvíjet svým vlastním tempem a bylo šťastné.
Autor: Eva Češpiva, Spoluškola, z. s.
Jméno Lenčina syna byla na jeho přání změněno.