V lednu 2020 vstoupila v platnost novela vyhlášky č. 27/2016 Sb. (dále jen novela vyhlášky), na základě které bylo ve speciálních školách zrušeno poskytování celé řady podpůrných opatření. Mj. možnost využívat asistenta pedagoga, speciální učebnice, učební nebo kompenzační pomůcky, předměty speciálně pedagogické péče nebo tzv. pedagogickou intervenci. MŠMT odůvodnilo změny tím, že speciální školy zajišťují kvalitní péči bez nutnosti přiznat těmto dětem podpůrná opatření, jako je tomu u běžných škol.
Výjimka platí pouze v případě speciálních pomůcek či učebnic, pokud jsou, slovy novely vyhlášky „určeny žákovi s jiným druhem zdravotního znevýhodnění, než pro které je škola, třída, oddělení nebo studijní skupina zřízena.“ V praxi bohužel vznikl dojem, že novela vyhlášky zrušila zákonnou povinnost speciálních škol podpůrná opatření (PO) poskytovat.
Novela vyhlášky je z pohledu Spolu, z. s. problematická hned z několika důvodů:
1. Speciální pedagogové nejsou „nadlidi“, pro kvalitní práci potřebují speciální pomůcky i spolupráci dalších odborníků
Potřeby některých dětí se SVP (především těch s těžkým zdravotním hendikepem), je velmi těžké, respektive nemožné, obsáhnout pouze jedním odborníkem – speciálním pedagogem. I ve speciálních školách potřebuje pedagog podporu dalších specialistů z oblasti fyzioterapie, ergoterapie, klinické logopedie, psychologie ad. Ani speciální školy zároveň nemají automaticky k dispozici veškeré potřebné vybavení a pomůcky, díky nimž mohou zohlednit vzdělávací potřeby skutečně všech žáků, jak jim ukládá školský zákon.
2. Vyhláška není víc než zákon
Školský zákon pro účely vzniku nároku dítěte na podpůrná opatření nerozlišuje, jestli je dítě žákem školy běžné, nebo speciální. Základem všeho je princip učení se na maximum každého dítěte bez rozdílu. Zrušení poskytování některých PO ve speciálních školách nejen, že neumožňuje deklarovaný individuální přístup vůči všem žákům, ale novela vyhlášky je v rozporu se školským zákonem. Kromě toho je také v rozporu s právem na rovné zacházení a ochranu před diskriminací při vzdělávání z důvodu zdravotního postižení podle antidiskriminačního zákona (č. 198/2009 Sb.), a tedy i evropským právem a celou řadou mezinárodních smluv, které jsou pro nás podle Ústavy České republiky právně závazné.
3. Neoprávněné zasahování vyhlášky a MŠMT do zákonných pravomoci ŠPZ
O přiznání podpůrných opatření ve 2. a vyšším stupni rozhodují podle školského zákona školská poradenská zařízení (ŠPZ). Novela vyhlášky tak protizákonně zasahuje do jejich pravomoci. Správný postup ŠPZ má být proto i nadále takový, že přizná dítěti se SVP potřebná PO bez ohledu na druh školy, které je dítě žákem.
4. Chybná definice „školy zřízené podle § 16 odst. 9“
Novela vyhlášky zrušila poskytování většiny PO v tzv. školách zřízených podle § 16 odst. 9. Školy se však zřizují pouze zápisem do školského rejstříku, a to podle § 142 až § 148 školského zákona. Informace o druhu handicapu se přitom ve školském rejstříku neuvádí. Některé školy mohou mít potřebné údaje specifikovány v předmětu činnosti ve zřizovací listině, řada z nich v ní má však uvedeno např. jen neurčité „vzdělávání dětí se SVP“. Výjimku týkající se přiznání speciálních pomůcek či učebnic pro žáky s jiným druhem zdravotního znevýhodnění, než pro které je škola, třída, oddělení nebo studijní skupina zřízena, tedy nelze v praxi reálně uplatnit.
JAK MAJÍ ŠKOLY, ŠPZ A ZŘIZOVATELÉ DÁLE POSTUPOVAT?
Doporučení V. Doležilové, právní expertky Spolu, z. s.:
1. ŠPZ mají i po 1. 1. 2020 povinnost nadále zjišťovat SVP dětí a přiznávat ta potřebná PO, která jsou ze své podstaty a definice obsažené ve školském zákoně coby nezbytná úprava vzdělání konkrétního dítěte v konkrétní škole bez ohledu na to, jestli jde o školu běžnou, nebo speciální.
2. Pokud je dítě žákem speciální školy, mají ŠPZ i nadále přiznávat podpůrná opatření, která se podle aktuálního znění vyhlášky ve speciální škole neposkytují, protože formálně nelze obvykle zjistit, pro jaký druh zdravotního handicapu (§ 16 odst. 9) je škola zřízená. To, za jaké peníze bude škola potřebnou podporu poskytovat, je odpovědností ředitele školy.
3. I pro školy běžné platí, že každé PO je financováno až v případě, kdy není možné využít PO jako sdílené, nebo škola nemá potřebnou podporu (podpůrné opatření) k dispozici. V případě škol speciálních pak platí ještě více než u škol běžných, že za materiální vybavení školy je odpovědný zřizovatel.
4. Školy speciální nebo jejich zřizovatel mohou přispět ke zpřehlednění situace tím, že ve zřizovací listině doplní, nebo zpřesní informaci o druhu zdravotních handicapů dětí, tak jak jsou uvedeny v § 16 odst. 9 školského zákona.
5. MŠMT by mělo připravit změnu školského zákona tak, aby tuto informaci musela obsahovat jak žádost o zápis do školského rejstříku, tak samotný školský rejstřík.
6. Jediným krokem, jak uvést poskytování podpůrných opatření do souladu se školským a antidiskriminačním zákonem a také evropskými a mezinárodními pravidly, je zrušit protizákonné úpravy vyhlášky č. 27/2016 Sb., které platí od ledna 2020.
Díky výše uvedeným krokům dojde k nápravě situace, kdy děti se zdravotním handicapem, které patří z hlediska podpory k těm nejpotřebnějším, nebudou kvůli novele vyhlášky dále poškozovány.
Podrobnou verzi článku přímo od Veroniky Doležilové si můžete přečíst na webových stránkách Řízení školy.
Autor: Iva Janská, Spolu, z. s.